The Kukang Movie

Synopse: Časosběrný dokument pohledem dvou dokumentaristů, kteří se rozhodli zachytit reálný příběh ochrany přírody na indonéském ostrově Sumatra s nepřehlédnutelnou českou stopou. Jedním z jeho nejvíce rezonujících témat je aktuální globální úbytek biodiverzity, a s tím i nutnost ochrany divokých zvířat a jejich prostředí před pytláctvím a ilegálním obchodem. Snímek dokumentuje aktivity, úspěchy i nezdary neziskové organizace nazvané Záchranný program Kukang, zaměřující se především na ochranu outloňů, v průběhu tří let (2019-2021), částečně i v době zasažené celosvětovou pandemií. Hlavními hrdiny dokumentu jsou ochranáři František Příbrský (Zoo Ostrava) a Lucie Čižmářová (Zoo Olomouc), působící v Indonésii se svými týmy. V kontrastu se záběry přírodních krás exotického ostrova a jeho jedinečné fauny a flóry film nechá diváka nahlédnout také do skutečného každodenního života obyvatel Sumatry – bez nadsázky „Divokého Západu Indonésie“. A to včetně jejích stinných stránek, mezi které patří kruté zacházení se zvířaty mj. v rámci obchodování s nimi či jen stěží pochopitelných byrokratických překážek, kterým zahraniční i místní organizace při snaze chránit tamní přírodu musí čelit.

Záchranný program Kukang na místě roky usiluje o možnost zachraňovat outloně z černého trhu, rehabilitovat je ve svém záchranném centru a vypouštět zpět do divočiny, nicméně naráží na nepochopení a neochotu indonéských úřadů udělit k tomu oficiální povolení. I přesto, nebo možná právě díky tomu, však nyní s pomocí místních lidí, a především pak farmářů, učitelů, a dokonce i bývalých pytláků outloňů a luskounů organizace úspěšně chrání celé populace ohrožených druhů zvířat přímo v jejich přirozeném prostředí a vzdělává novou generaci ochranářů.

V dokumentu nechybí pohledy na kopce pokryté neprostupnými pralesy ani chaos hlučných měst či záběry vzácných zvířat nejen v divočině, ale i v přeplněných klecích na zvířecích trzích, kde se natáčet podaří jen zřídka. Vážná témata a problémy přírody Indonésie se prolínají s mnohdy úsměvnými střety autorů s tamní svéráznou kulturou a bláznivými zážitky z natáčení. Frustraci z nekonečného boje s indonéskou byrokracií střídá naděje, že díky koordinovanému úsilí (nejen) českých ochránců přírody a místních lidí bok po boku se zoologickými zahradami a dalšími institucemi se příběh sumaterské divočiny bude psát dál. Diváci se mohou těšit na vskutku autentickou podívanou plnou emocí všeho druhu.